Tábor.

Stavba tábora

Ve válečných dobách strávili legie mnoho dní na pochodu.Před spaním vždy postavili tábor,který následujícího dne opět rozebrali.Tento proces byl velmi dobře zorganizovaný.Tábor vypadal vždy stejně,takže měl každý při jeho stavbě určenou svou funkci.Josephus Flavius,Žid,který byl v roce 67 n.l. zajat Římany,sledoval římskou taktiku a bojové metody.V knize Židovská válka popisuje stavbu římského tábora.
Jestliže byl povrch nerovný,bylo jej třeba urovnat.Tábor byl vyznačen ve tvaru čtverce.Kolem obraného valu byl vykopán příkop.Hlína byla použita na tento val,do kterého byly ještě po celé délce zapuštěny kůly,které tvořili plot. Mezi kůly byly vpleteny větve,takže zvenku vypadal plot jako zeď.Zde byly také umístěny hlídkové věže a stroje dělostřelectva.Velení tábora bylo umístěno uprostřed.Zde se také konala shromáždění a byly zde uchovávány standarty a vojenské emblémy.Vnitřek tábora byl rozmístěn do řad,ve kterých stály stany.Stany byly rozmístěny v dostatečné vzdálenosti od obranného valu,aby je nemohla zasáhnout nepřátelská střela.Stany byly vyrobeny z kozí nebo telecí kůže.V každém stanu bylo umístěno contubernium,skupina 8 mužů.Každý setník měl svůj stan na konci řady stanů své setniny. Zranění vojáci byli ošetřováni ve vojenské nemocnici.Tábor rozdělovaly na čtvrtě silnice.

TÁBORY LEGIÍ

Autor článku: Titvs Martivs

Od svých počátků přes Mariovy reformy, Římská armáda nebudovala stálé základny. Jako dobyvačná armáda byla stále mobilní. Obrat nastal v době, kdy se říše rozrostla a vyvstal problém s její obranou a tak se za vlády Augusta začaly jednotky opevňovat na hranicích ve stálých těžce opevněných táborech…

Flavius Iosephus, židovský historik, který se zůčastnil aktivně povstání proti Římu v letech 66-72 n.l. popsal římský pochodový tábor takto:

Jakmile římané vpadnou do země nepřátel, nepouštějí se dříve do bitvy, dokud si neopevní tábor. Ten pak nezřizují bez plánu ani na nerovném místě, aniž se chápou díla všichni, nebo bez pořádku. Je-li náhodou místo nerovné, srovnají je a rozměří si čtverhranné opevněné ležení. Potom následuje množství tesařů a nářadí ke stavbě potřebné. Vnitřní plochu rozdělí pro stany, vnější obvod vypadá jako hradba, opatřená ve stejných vzdálenostech věžemi. Mezi věžemi umísťují šípomety, katapulty, kamenomety a veškeré vrhací stroje, vše připraveno k výstřelu. Po každé straně ohrazení pak vestavějí čtyři brány, široké, aby byly pohodlné pro vjezd soumarů a pro jejich výpady, kdyby jich bylo rychle potřebí. Vnitřek tábora rozdělují v pravidelné čtvrti. Doprostřed postaví stany vyšších velitelů a do samého středu mezi ně stan vrchního velitele, podobný chrámu. A tak se vkrátku objeví město i jakési náměstí, místo pro řemeslníky a sedadla pro centuriony a tribuny, aby tu rozsuzovali vzniklé pře. Ohrada ležení a vše, co je v něm, se staví rychleji než lze pomyslet, a to pro množství a obratnost pracujících. Je-li to nutné, zřídí se i vnější příkop, hluboký čtyři lokte a široký tolikéž.

Pochodové tábory legií

Legie na pochodu stavěla pro svoji obranu v noci, opevněné pochodové tábory. Ty byly projektovány pro operace hluboko v nepřátelském území. Poskytovaly bezpečnou oporu armády, jako základny pro další postup, či jako útočiště. Tábor nebyl vždy stejný, byl stavěn dle terenních podmínek, ale řídil se základním plánem. Vždy byl obklopen příkopem (fossa), zhruba

Pochodový tábor. Zdroj: internet - www.roman-britain.org.

1m hlubokým, hlína z něj vykopaná pak byla navršena, aby tvořila val (agger). Na tomto valu legionáři zbudovali dřevěné zátarasy (tibuli). Každý voják nesl dva zašpičatělé trámy, ze kterých se tento zátaras budoval, tyto trámy se nazývaly pila muralia a budovala se podobně, jako dnes tzv. ježci. Legionáři rovněž nesli nástroje nutné pro zbudování tábora, hlavním nástrojem byl krumpáč (dolabra), dále lopata a koš na odnášení zeminy. Tábor měl obvykle 4 vstupy (neměl brány, jako takové). Jedním typem takového vstupu byl tzv. tituli - val byl v jednom místě přerušen a několik metrů od vzniklého průchodu byl zbudovám další, krátký val s příkopem, který mezeru v hlavním opevnění zakrýval. Další typem byl claviculae - val byl jednoduše nespojen a jedna jeho část vedla ještě o něco hlouběji, většinou dovnitř tábora, rovnoběžně s druhou částí. Uvnitř tábora si legionáři budovali stany, ty byly seřazeny v řadách vždy stejně a tak legionáři vždy věděli, kde stan rozbít. Stan (papilio) měl kolem 3 čtverečních metrů a ubytovával 8 mužů (contubernium). Stany byly vyrobeny z té nejlepší kůže a byly dost vysoké, aby se v něm dalo stát, avšak spát v něm všech osm mužů, kteří jej měli společný, nemohlo. Vojáci se pravděpodobně střídali. Mezi valem a řadami stanů bylo široké volné prostranství, za kterým byly stany chráněny před případnými střelami. Na tomto prostranství se vojáci rovněž formovali do bojového pořádku.

Tábory poskytovaly ochranu hlavně proti překvapivým útokům, normálně zátarasy a příkop nepřítele jen zdržely, ale nezastavily. Římané většinou uvnitř tábora nebojovali, preferovali totiž střet v otevřené bitvě.

Zimní tábory legií

Detail vstupní brány. Zdroj: Peter Connolly - Greece and Rome at War. Bojové akce probíhaly především na jaře, v létě a na začátku podzimu. V zimních měsících byl totiž často problém získat dostatek zásob a píce, což mohlo vést k nebezpečí vyhladovění.Na konci každé operace se legie přemístila do urbanizované, či lépe zásobované oblasti. Pro přezimování si proto legie stavěly zimní tábory (hiberna), které byly větší a lépe opevněnou obdobou pochodového tábora. Násep a příkop byl větší a místo zátarasů měl palisádu s věžemi. Místo stanů legionáři vybudovali baráky. Takovýto tábor poskytoval dostatek komfortu v průběhu zimních měsíců. Legie za vlády Augusta trávily ve svých zimních táborech stále delší dobu a ty se tak staly jakousi domovskou základnou legie. Zprvu dřevěné opevnění se tak začalo nahrazovat kamenným a jednoduché baráky, hrázděnými.

Stálé tábory legií - pevnosti v době principátu

I přesto, že tábory nejsou úplně identické, jejich základní rozvržení je pro všechny stejné. Každá legie si svůj tábor stavěla sama, v jejich řadách totiž byli i inženýři a architekti, navíc legionáři byli ve stavění vycvičeni, stavbu a správu tábora měl na starosti prefekt tábora (praefectus castrorum). Tábor byl čtvercového, či obdelníkového půdorysu. Na každé straně byla umístěna brána a cesty z nich vedoucí se protínaly uprostřed tábora. Centrem tábora bylo velitelství (principia), které bylo administrativním a náboženským srdcem legie.

Ukázka stálého tábora. Zdroj: internet - www.vindolona.com.

V principii byly uloženy standarty (signa) 59 centurií, obrazy císařské rodiny (imagines), vlajky (vexilla) a především orel legie (aquila), jenž byl symbolem každé římské legie. Principia byla tvořena atriem obklopeným sloupovím, do kterého vedl vchod z hlavní cesty a v němž se rovněž odehrávaly různé ceremoniály. Naproti vchodu, přes atrium, stála basilica, ve které byly kanceláře a kde se uskladňovaly dokumenty legie. Obvykle byl v principii i oltář.

Pevnost v Caerleonu, jižní Wales. Zdroj: A. Goldsworthy - The Complete Roman Army.

Velitel legie (legatus) bydlel v honosném domě (praetorium) odpovídajícímu jeho senátorskému postavení. Praetorium bylo postaveno, jako typický římský aristokratický dům i přesto, že tábory ležely daleko od Itálie. Stejně i ostatní důstojníci (šest tribunů, prefekt tábora a centurioni první kohorty) obývali honosné domy podél hlavní cesty (via principalis). Obyčejní vojáci samozřejmě obývali mnohem jednodušší budovy. Legionář obýval kasárenský blok, v němž byla umístěna vždy jedna centurie o 80 mužích s důstojníky. Takových bloků bylo v pevnosti zhruba 60 a kopírovaly typické rozřazení stanů v pochodovém táboře. Contubernium o osmi mužích vždy obývalo dvě místnosti, jednu pro spaní a jednu pro skladování výbavy. Na konci bloku, vždy dále od cesty, byly obytné místnosti velitele centurie (centurio), administrativní a skladovací prostory. Další významnou a velkou budovou tábora byla nemocnice (valetudinarium), znovu šlo o atriovou stavbu rozdělenou na několik oddělení. Součástí legie byli totiž i doktoři, kteří na svou dobu dosahovali vysokých úspěchů v léčení povrchových zranění a běžných nemocí. Legionářská pevnost rovněž zahrnovala sýpky a sklady potravim, které stály na sloupech, aby byla zajištěna volná cirkulace vzduchu. Vzhledem k tomu, že legie byla podporována jednotkou jízdy, stály v pevnosti stáje, jakož i zbrojnice a další užitkové stavby. V táboře stály i lázně, ve kterých legionáři vykonávali hygienu a které byly vytápěny. Větší pevnosti (největší ubytovávaly i 12 000 vojáků) měly i amfiteátr. Legionářské pevnosti stály vždy blízko vodním zdrojům, z nichž byla voda sváděna akvaduktem, či jinak. Legii následovalo i množství civilistů a otroků, ti si samozřejmě poblíž stálých táborů vybudovávali obydlí a tvořili tak jakousi vesnici (vicus). V této vesnici žili obchodníci, otrokáři a především rodiny legionářů.
Pevnosti pomocných jednotek se od legionářských lišily pouze rozlehlostí, avšak budovy a rozvržení byly identické.
Fortifikace stálé pevnosti, stejně jako u pochodového tábora, nepočítala s větším obléháním. Hradby byly vysoké jen kolem 4 metrů s věžemi dvakrát tak vysokými. Příkop byl hluboký zhruba 2 metry a velmi často nebyl jen jeden. V některých případech byla pevnost obklopena pastmi (lilia), jenž byly tvořeny vykopanou dírou, ve které byl zašpičatělý kůl. I když fortifakce pevnosti nebyla rozsáhlá, jen málo nepřátel v době principátu mělo dostatek schopností ji dobýt. Legie se však v případě obležení mohla efektivně bránit za použití torzních zbraní a různých oštěpů, kamení atd.

Stálé tábory se staly také centrem výcviku nových legionářů, blízko pevnostem ležel výcvikový tábor, ve kterém nováčci trénovali stavění pochodových táborů, tvoření formací a užití zbraní.

Pevnůstky / reduty

Pevnůstka. Zdroj: internet - www.fectio.org.uk. Nutnost chránit hranice říše vedla v 1.století n.l. k rozmístění jednotek podél hranic. Na některých úsecích římané budovali malé pevnůstky, které obývaly menší jednotky, jako například legionářské centurie (operující mimo svou legii - tzv. vexillatio), či kohorty pomocné pěchoty. Tyto pevnůstky byly jen slabě opevněné (podobně jako např. zimní tábory legií). Dalším typem takovýchto malých opevněných stanovišť byly hlídkové věže, jenž obývalo contubernium a které sloužily, jako včasné varování pohybu nepřátel.

Kasárenský život

Vojáci měli v táboře vždy co na práci, římané se totiž snažili je udržet zaměstnané. Nečiné vojenské jednotky se stávaly rizikem a taky, že se občas začaly bouřit. Každý legionář, či člen pomocných zborů se řídil služebním rozvrhem, ve kterém mu byly přiřazeny různé úkoly. Tento rozvrh byl zřejmě sestavován centuriony, či tribuny. Mezi úkoly patřilo například hlídání u brány, či na hradbách, doprovodné úkoly, úklid, pomoc při chodu lázní, opravování a čištění výbavy a zbraní, trénink, či jistě nemilé čištění latrín. Vojáci v hodnosti immunes (nižší poddůstojníci) a důstojníci byli od běžných prací osvobozeni, avšak jejich služeb bylo využíváno pro administrativní úkoly.

Toto jsou úkoly ze začátku měsíce října legionáře Julia Valense z III legie, Egypt, konec 1.stol.n.l.:

1.říjen - trénink
2.říjen - hlídka na věži
3.říjen - práce na kanalizaci
4.říjen - oprava bot
5.říjen - služba ve zbrojnici
6.říjen - volno
7.říjen - práce v lázních
8.října - služba u důstojníka
9.října - na kasárnách
10.října - práce v lázních

Literatura:
The Complete Roman Army (A.Goldsworthy)
Roman Legionary Fortresses (D.B.Campbell)
Hadrian’s Wall (N. Fields)